sobota 24. března 2012

Pečecká desítka 2012

Pečky, do této doby pro mě míjené po silnici i železnici a v paměti mi vždy vyskočilo jen ZPA kde byl kdysi brácha jeden brácha na praxi, druhý v Pečkách asi týden pracoval. Od teď už pro mě budou Pečky spojené jen s Pečeckou desítkou. Skvělý závod kandidující u mě na nejlepší akci v roce. Dokonalá organizace, děti si také užili běhu a počasí jak na objednávku. Co do mého sportovního výsledku. Rekord sice nepadnul, ale prvních 5km na hranici 20min je dobrý krok ke splnění výzvy desitky pod 40.můj videozáznam z Peček

neděle 4. března 2012

Kbelská desítka 2012

 spustit video
Tak jako loni jsem si i letos přivstal a dvě hodinky před startem již mám startovní číslo v ruce. V klidu tedy vyrážím na procházku s kamerou po trati. Počasí je nádherné. Obloha jako vymetená, sluníčko svítí a ranní dva nad nulou se jistě ještě změní směrem nahoru. Zatím se téměř nikdo nerozbíhá a tak potkávám pouze zbloudilé běžce v autech i pěšky, hledající cestu do nového místa registrace. Tak v tomto směru jsem již o pár minut chytřejší a mohu tedy poradit. O půl desáté je čas jít se převléknout a rozcvičit. Start je ostatně posunutý na 10:15. Teď již potkávám a zdravím známé běžce. Na startu je letos koridor rozdělený pro ty s časem pod 40 a ostatní. Však taky cesta v parku, na které se startuje, není tak široká jako na loni. Navíc zde stojí dobrá tisícovka běžců! Pár minut ještě čekáme na projetí vlaku, který by mohl na železničním přejezdu překážet… a je odstartováno. Filmuji startovní pole ale při průchodu startem, měl jsem zpoždění v koridoru 21s, již mačkám stopky a pomalu se rozbíhám hustým polem dopředu. Žádný sprint, říkám si s myšlenkou na slabé rozcvičení. První km je mírně do kopce a než doběhnu ke kilometrovníku s mezičasem 4:02, už jsem na známé trase do práce. Tady bych měl mít výhodu téměř domácí trati. Běží se mi lehce. Druhý km je v tempu 4:00. Třetí 4:09, čtvrtý nevím proč 4:20, tady je přeci klesání a loni vzpomínám jak jsem se tady ploužil opačným směrem. Předbíhá mě Julie, dnes je nějak rychlá oproti minulé VŠ lize, říkám si. Za křižovatkou je občerstvovačka, už zdálky vidím jak běžci přede mnou rozlévají plné kelímky ionťáku.  Stačilo by i míň vody, ale když už tu je v klidu přecházím do chůze a dva loky dám.  Osmý kilometr se moje tempo nějak zpomaluje na 4:33. Přeříkávám si mantry na povzbuzení a skutečně se cítím zase trochu líp. Vbíháme do Satalic, odbočka doprava a už se blíží cesta polem s naváděcími světly pro letadla. Jako vítr zezadu přibíhá Roman a volá, že mě rozběhne. Celou zimu trénoval dlouhé běhy na nízkých tepech a výsledek je zřejmě dobrý. Zkouším se jej držet a na 300m předbíháme nejmíň dvacítku těch co před chvílí předběhli mě. Nedá se to ale uviset dlouho. Tempo je to určitě jistě pod 4min. Nechávám jej běžet a držím si svých 4:15. Krátký přeběh přes hlavní silnici a už jsem na devátém km. Rovinka, tady byl loni cíl, opět přes hlavní silnici, mírně z kopce to pěkně zrychluje. Za tunelem se již na nic neohlížím a rozbíhám to na maximum které v nohách ještě zbylo. V cíli mačkám stopky, filmuju dobíhající závodníky, odevzdávám čip a teprve pak kontroluji překvapivý výsledný čas na hodinkách. 42:38 Tedy takové zlepšení osobáku jsem nečekal.