Brněnský Masakr 2014

Brněnský Masakr 20.9.2014

Nebo masakr v Brně? Každý komu jsem říkal že tam jedu se mě ptal jestli jako budeme běhat někde v Brně po městě tak jako je to při masovkách v Praze. Ne, ne bude to za Brnem a prý pěkná příroda, tak uvidíme. Znám tamní okolí spíš z auta, ze silnice, ještě tak trochu na kole ale to už je hodně dávno a na silničce jsem se do žádné divočiny také tehdy nedostal. Prostě druhý ročník Masakru a zatím jsem toho moc o závodě nevěděl. Dopředu jsem se jen zběžně kouknul do mapy a zjistil že se dostaneme do okolí Adamova a čeká nás okruh o délce 63km. Start je už na 7hodinu v sobotu ráno, bude tedy třeba vyjet z Prahy už v pátek odpoledne. Zelená vlna varuje před kolonami na D1 každý den a v pátek to popojíždí už od Jižní spojky. Nakládám ještě Vaška s Radkou a radíme se kudy to nejlépe objet. Moc možností není a tak volím zkratku přes Říčany. Jak už je dobrým zvykem každá a i tato zkratka je o dobrých třicet km delší a kolony nás stejně nezbavila. Čtyři hodinky do Brna, to už jsem dlouho nejel. Zajímalo by mě jak bych to stíhal autobusem po stejné trase. Registraci před osmou v plaveckém areálu v Brně Řečkovicích stíháme ale s lehkou rezervou. Fasujeme čip, kontrolní kartu a vstupenku do bazénu. Docela potěšitelná malá obálka bez vycpávky reklamními letáky sponzorů. Tak teď se hlavně na ten Masakr dobře vyspat. Pod okny občas zaduní vlak nebo šalina až se rozklepe celý dům. Druhý den vstávám brzy, spát se mi nechce a po šestě hodině už parkuji před startem. Na tak časnou hodinu je tu docela živo. Potkávám známé z oddílu, z jiných bláznivých akcí, známé tváře i neznámé co znají mě. Ještě na poslední chvíli zalepují náplastí bradavky, co kdyby bylo mokro, a minutku po sedmé vyráží přibližně tři stovky běžců volným tempem na trať. Ti vepředu v čele s Danem možná i rychleji ale já si chci užít v klidu a stoupám si tedy v klidu dozadu. Probíháme sídlištěm a po kilometru už je vidět jak se cesta a had lidí stáčí lesu a přírodnímu parku Baba. Tady jsou ještě všichni pohromadě. Potkávám Pavla, Lídu i Kristýnu. Lesní cesta mírně stoupá, běžci přecházejí do chůze ale mě to zatím pěkně běží tak co se zdržovat. Vrcholek 446m není daleko. Cesta se vlní lesem, občas louže, na možných výhledech mlha takže zatím není čím se kochat. Brzy jsme na pátým km a cesta klesá alejí mladých stromů na Českou. Tu si moc dobře pamatuji, dostal jsem tady v roce 86 od SNB pokutu 50Kčs za předjíždění na křižovatce vpravo. No dnes je to již na kole povolené, ale tehdy to byl vážný prohřešek. My výpadovku na Svitavy ale překonáváme po mostě. Kousek asfaltky a za chvíli stoupáme loukou lesní cestou ke skalnímu hřebenu Babí lom. Na hřeben je třeba se tak trochu vyškrábat přes velké kameny. Následuje moc pěkná technická část v délce necelého km. Přelézání a skákání po kamenech jak po schodech nahoru a za se dolů než nás cesta rychlým sběhem z kopce přivede do Vranova. Pod Paulánským klášterem je první cvakací kontrola a bohatá občerstvovačka. Tlačím do sebe banán, červenej jonťák a v klidu klušu do mírného kopce. Tady se od naší trasy na 63km oddělí ti co poběží kratší třicítku ale ti startují až později. Na konci obce jsme na 15km. Ještě kousek cesta stoupá, narovnává se a zase klesá rychle trailovou cestou do Adamova. Stačí přeběhnout most a jsme na úzké asfaltce která nás vede kolem Svitávky až ke studánce Pod Hradem. Pod stoupáním lesem na Nový hrad jsem na hranici prvního půlmaratonu hodinky ukazují 2:08hod. Celá trasa jsou vlastně takové tři půlmaratonky, ale nepočítám s tím že by mi tempo vydrželo a čas se pouze ztrojnásobil. U Nového hradu je kontrola před bránou a tak se ptám proč že není tam nahoře na věži, jak bych jí normálně čekal. Prý to by nás kastelán zamknul. Následuje další mírně se vlnící cesta lesem k další rozhledně na 26km, ani tady se nahoru na rozhlednu nemusí. Běžíme pěknou, širokou lesní cestou. Vzdálenosti mezi běžci jsou vždy stovka metrů. Snažím se zakousnout do zad těch v dálce přede mnou a pomaličku se na ně dotahovat. Vždy když někoho stáhnu zaháknu se na další záda před sebou. Daří se mi tak držet pětková tempo které v klesání prudkou cestou zpět do Adamova ještě stoupá. Tady po rovné cestě prosté kamení to není problém. V Adamově si dávám větší čas na očerstvení, doplňuju vodu do vaku a ochutnám i výborné koláče. Jídlo je čas v klidu trávit, protože následující dva km cesta stoupá do prudkého svahu na Alexandrovu rozhlednu a chůze je ta nejlepší volba. Od kontroly u rozhledny opět nejdřív mírně a pak již rychlejí klesám do Babic na 35km. Nejsou to ale ty naše Babice i když spoluběžec od Znojma si to myslí. Cesta klesá dlouho, až ke Svitávce a pokračuje stále lesem kolem potoka lehce nahoru na kontrolu u Řícmanic. To už je 40km a cesta se vlní dál do Bílovic nad Svitávkou. Probíhám čipovou kontrolou na 41km a vrhám se na občerstvovačku. Neváhám a natahuju ruku po plechovce gambrinusu, druhou po láhvi s jonťákem a vyrážím vše do sebe nalít v chůzi do kopce směrem na další kontrolu u Havelkova pomníku. Následuje znovu cesta dolů ke Svitávce a podél říčky k památníku Gangloffa. Pod skálou je příjemný chládek a já si poprvé dopřávám opláchnutí studenou vodou z potoka. V dalším táhlém tříkilometrovém stoupání do Útěchova na mojí úrovní již všichni šlapou jen rychlým krokem. Potěšitelná zpráva, jsme na 50 km a je tady větší občerstvení. Davám si Motolu, mladá spoluběžkyně se mě trochu překvapeně ptá jak chutná ten banán se solí co do sebe cpu. Ujišťuju jí že je to nejlepší volba. Odtud už se téměř již stále klesá nebo běží v rovině. Chvílema se rozbíhám zase k tempu jak při desítce a předbíhám další běžce před sebou. V Soběšicích na 60km už je to fakt kousek. Cesta je stále lesní, příjemný lehký trail, místy prudké seběhy. Za tím posledním nejprudším už slyším vlak, podbíhám železnici v Brně Řečkovicích, ještě kousek klusu a chůze mezi domy. Přeci se neunavím. Musím šetřit síly na běh před cílem, ostatně za mnou je volno a nikdo mě nepronásleduje. Cílovou bránou probíhám v čase 7:23 hod a nějaké drobné. Následují již jen samé příjemné jistoty. Netradiční obdélníková medajle s ošlehaným nápisem, diplom, sprcha a koupání v akvaparku. Dokonce i vířivku jsme si mohli dopřát. Pohoda, zábava a pak že prý masakr. No i ten v podobě přívalového deště v době vyhlašování vítězů nakonec přišel ale hlavně že v Brně není nuda.