sobota 6. února 2016

56. Brtnické Ledopády


Týden po Ledopádové stovce uběhl jak voda z tajícího ledu a tak rychle kouknout do mapy a zapsat si co vše zajímavého jsem tam zažil, viděl a kam by se bylo dobré vrátit v klidu. Letos vyšlo zdraví i počasí, cesta do Mikulášovic i pracovní volno a tak v pátek večer stojím ve frontě na registraci ve tělocvičně v Mikulášovicích a přemýšlím co vše z nabitého těžkého batohu nechám na místě abych mě běh co nejlehčí. Odkládám silnější "goretexku" značky BoBo, vysoké návleky na nohy do hlubokého sněhu, hůlky a nakonec i kameru a teplé palčáky. Nebe je jasné a teplota kolem nuly, déšť se čeká až v sobotu večer. To přeci už budu dávno v cíli. No kdybych tak tušil že to bude jinak.
Ve 21:30 Olaf odpočítává a početný balík stovkařů se rozbíhá z kopce přes Mikulášovice. Začátek není moc kopcovitý jak někdo na 50km poznamenal nejspíš aby to neodradilo hned na začátku prvostovkaře. První lesní cesta, trochu ledu znamená pomalejší cestu. Do nesmeků se mi ale zatím nechce obouvat. Vždy se najde méně kluzká schůdná cesta na kraji nebo uprostřed cesty. První kopec Severák, který zdoláváme neznamená prudké stoupání a tak k čipové kontrole na 6km vedle hospody U Oty.
Za tmy toho moc vidět není ale několik pěkných záhybů cesty kolem skal tu je, však taky probíháme Národním parkem České Švýcarsko. Hadí průsmyk, Černá brána, Vosí vrch, Kramářův kámen, to vše jen ve tmě míjíme. Tady někde vychází měsíc. Nejdřív to vypadá jako kontrola před námi na mopci kde se shluklo několik čelovek než pochopím svojí noční vidinu správně jako Měsíční světlo. Na Tokáni se trasa křižuje do osmičky, jsme na 20km a stále se více méně držíme dobré cesty. 25km a kontrola v restauraci Na konci světa v Rynalticích nabízí první polévku. Ochutnávám gulášovku i vývar, obojí výborné na další cestu která začíná být víc mokřejší jak procházíme Pavlíniným údolím ke Staré pile. Vidím sice jen občas kus skály ale je teprve po půlnoci. Mlýn nevidím a brzy procházíme Studeným. Začíná první prudší stoupání na rozhlednu Studenec. Tady někde se ztrácím Honzovi a Tomášovi a nakonec i cestě samotné. Světla čelovek mizí ve tmě přede mnou i za mnou, vypadá to že nevím jak dál jenom že kontrole je na rozhledně na vrcholku kopce. Mezi stromy občas zasvítí Měsíc, nebo to je světlo rozhledny? Kašlu na cestu a mířím přímo nahoru za světlem. Ukazuje se že to není ani měsíc ani rozhledna, zato další zbloudilý stovkař z Polska. Nemá sice signál GPSky ale společně správný směr nakonec najdeme a za chvíli jsme na prudkém zledovatělém stoupání k rozhledně. Ještě vyšlapat kovové úzké schodiště a jsem na rozhledně. První větší kopec stovky je za mnou a následují další. Zlatý vrch kde vrchol těsně míjíme a za ním poprvé vídím skalní varhany tak dobře známé z pohádek a učebnic zš. Mžourám sice do tmy ale moc víc než temné obrysy vidět není možné. Tak snad někdy jindy. Na Pustý zámek 35 km, je už třeba se vyškrábat a začíná to to i pěkně foukat. Měním baterie v čelovce a již zase sám postupuji dolů k silnici. Jsme ale na akci plné kopců a tak žádné loudání údolím ale cesta silnici kříží a pokračuje na druhou stranu na vrchol Středního vrchu 39km, k další kontrole, jinak místu pěkného rozhledu na všechny strany. Jsou to sice jen dva km stoupání ale dávají mi pěkně zabrat. Také startovní pole je tady pěkně roztrhané. O pár km dál pod Ovčáckým vrchem  mám pocit že jsem se opět ztratil. Podle itineráře má cesta vést přes vrchol. Nějaký kopec mám po levé ruce, ale až signám GPSky kterou konečně poprvé zapínám mi ukazuje kam jít. Ovčácký vrch je jeden velký kamen na druhém bez kloudné cesty nahoru i dolů, ale právě i takové jsou kontroly na stovkávch. Pomalu jej přelézám a jsem rád že tu není půl metru sněhu ale jen kluzké listí. Pod kopce ostatně čeká další hospoda s čipovou kontrolou na metě marathonu 42km, koupaliště Horní Prask. Příjemné místo, příjemný provozní bistra, polévka, pivo, teplá kamna. Na chvíli zavírám oči v sedě na židli. V televizi běží country písničky, lidé přichází a odchází. Budím se až s příchodem Petra s Jarom. Takovou dvojici známých si nemohu nechat ujít a tak se k nim přidávám na další cestu. Venku je ještě tma ale co nevidět se bude rozednívat jen co vystoupáme na Šenovský vrch. Přes Kamený Šenov procházíme již za světla a v dálce před námi se tyčí několik kopců. Hádáme který z nich je náš další cíl. Zámecký vrch s rozhlednou která je vlastně hradní věží nabízí pěkný rozhled.
Pod námi je vidět Česká Kamenice přes kterou musíme projít. Tak tady jsem ještě taky nebyl, konstatuji na starém náměstí s pěknou architekturou měšťanských domů. Pár km musíme po silnici za kterou nás ale již čekají další skály Svinského dolu. Skály zde ale jsou spíš pro horolezce a tak mimo pár schodů a překonání kratšího svahu vše obdivujeme spíš zdola. Pro milovníky opevnění historie 2. sv. války je za Svinským dolem k vidění muzeum s několika řopíky. Pokračuje dál a přes vrcholky obcházíme Ferdinandovu soutěsku, další krásné místo plné skal a schodů za Dolským mlýnem vzhůru, vždyť taky je třeba vystoupat do Vysoké Lípy. Je ale na co se těšit. Bude skoro poledne a čeká nás tam další kontrola v Hospodě U nás, polévka a krátký odpočinek. Zdržujeme se tady opravdu jen krátce na polévku a pivo, protože se chceme s klukama chytit rychlejší skupinky před námi. Dalším vrcholem je Šauštejn, porádní skalní vyhlídka na kterou je třeba vylézt po řadě žebříků. Začíná ale část kterou bych při Ledopádech označil za pro mě nejkrásnější. Jetřichovické stěny - Pohovka, Marina skála,Vileminina stěna s vyhlídkou. Další stovky schodů a krásných výhledů.
Sestupujeme ze skal dolů ale není to jen klesání. Když zjišťuji že jsme podle rozpisu teprve na 73km znovu v křížení trasy naší pomyslné osmičky a v další restauraci a kontrole  Na Tokáni není to moc povzbudivé. Hospoda je plná a vypadá to že na polévku se bude dlouho čekat. Dávám tedy místo ní tekutý chleba, kofolu leju do vaku a spěchám za Jarom a Petrem aby mi neutekli. Začínám už trochu ztrácet rychlost, světlo také dlouho nebude a konečně je před námi část s údolím před Brtníky s Ledopády. Nevím už ani kde jsem se ztratil ale nejspíš v prvním stoupání už šlapu najednou zase sám. Znejistím a hledání cesty mě ještě víc zdržuje. Pomalu zdolávám Úzké schody, Kinského vyhlídku, Kyjovský hrádek přestože má být jen o 600m dál je nekonečně daleko. Nesnažím se už nikoho dohnat, usedám na lavičku, měním ponožky, připravuji čelovku na další noc, žvýkám Jurkovy čokokuličky a odhaduji zda na Turistický most stíhám dojít ještě za světla. U jeskyně víl je již trochu šero a liduprázno. O to víc tajemně působí zapálené svíčky uvnitř.


Cesta k Turistickému mostu začíná být pěkně kluzká. Začíná se nejspíš ochlazovat a běh po černém asfaltu vyjetých kolejí mezi sněhem se mi málem nevyplatí protože to není asfalt ale čistý led jak sklo. Konečně jsem na tajné kontrole a občerstvovačce. Nespěchá, dávám si pivo, pak ještě jedno, rum, párek tenky i silný, oplatku...
Nemůžu tu ale čekat věčně, sice nevím přesně kudy ale nějak už se doptám kudy na Brtnický hrádek, Oponu, Varhany, Velký sloup. Ledu je sice méně než to znám před dvěmi roky ale i tak jsou to za tmy kouzelná místa. Hledám cestu na Vlčí horu a rozhlednu, trochu bloudím v lese, ale nakonec káčko s fixou nalézám kousek od rozhledny. Pěkně to tu fouká a tak spěchám do teplá na poslední kontrolu v hospodě. Tři km se zdají bát delší a delší, navíc začíná drobně pršet. Konečně jsem v teple, futruji se polévkou a dalším pivem, na chvíli zavírám oči i když se mi kupodivu moc spát nechce hned zabírám a budím se až s příchodem Libora. Je to zkušený orienťák  a mě to už moc nemyslí, domlouvám tedy společný postup do 13km vzdáleného cíle přes vrchol Volský kámen. To že nám to bude trvat přes 3 hodiny nás předem ani nenapadne. Drobný déšť se mění v trvalý proud hnaný větrem do obličeje. Už bychom měli vidět cíl, ale místo do hospody Svatý Hubert dorazíme kamsi do polí a jen těsně nemineme značku začátku obce Mikulášovice. Tenké oblečení a únava začíná být i pro mě docela na hraně. Je to tak že tam kde je cíl vychází přesně i síly. Byla to dlouhá cesta přes 27 hodin ale sláva dílu které se podařilo dokončit. Nechce se mi věřit že je už půl druhé v noci. Dávám rychle grog, pivo a skvělou dršťkovou, naštěstí polévku a né nakládačku. Ta se koná až venku cestou z hospody do tělocvičny. Déšť se proměnil ve sněhovou vánici a běžet pro zahřání je životní nutnost. Pak už jen shodit mokré oblečení, zabalit se do spacáku a probudit se do bílého dne. 
Budiž sláva a ještě mnoho ročníků Brtnických Ledopádů, stejně jako poděkován všem kdo za akcí stojí a vše skvěle připravili a zorganizovali.

4 komentáře:

  1. Tak to je ovšem velká jízda! Je mi zima a jsem utahaná, jen to čtu :-) Gratulace veliká k dokončení, jeskyni víl si musím vygooglit, vypadá nádherně!

    OdpovědětVymazat
  2. Pavle, moc pěkně jsi to sepsal. Byla to nádherná trasa. Gratuluji a ještě jednou děkuji za odvoz.
    Mm

    OdpovědětVymazat
  3. Pěkný výlet, brrrr i PC je mi zima :-) Gratuluji!

    OdpovědětVymazat
  4. Je videt, ze jsi znalec.. Ja jsem bezel casto jen mokrymi loukami a uklouzanymi cestami:).. Ale libilo se mi.. jen ta jmena bych dohromady nedal:)!
    Tak at se dari! At nam to furt beha.. 12:)

    OdpovědětVymazat