pondělí 13. června 2016

Okolo Vlasti i za Vlast


Vlastibořice, jak krásné, poetické, národní cítění vzbuzující místo. Navic na dohled Českého ráje. Prostě jak říká klasik: “ Ve Vlastiboricich by chtěl bydlet každý” No aby taky nechtěl a kdo zde nebydlí alespoň jednou za rok měl by oběhnout Vlastibořice půlmaratonsky nebo si za Vlastibořice vyběhnout alespoň na kratší trasu krosu. Místo a závod se stává stále populárnějším a počet ůčastníků i časy jsou rok od roku lepší. Já osobně půlmaraton letos s radosti absolvoval již po čtvrté. Kros byl pro mě poprvé s očekáváním jaký bude a nezklamal. Těch poprvé bylo ale tentokrát víc. Poprvé se mnou cestovala naše Aďa aby poprvé stanula na schodech vítězů. Poprvé jsem plánoval běžet jen lehce tréninkové tempo a byl z toho můj traťový rekord. Poprvé jsem v druhé půlce půlmaratonu běžel rychleji než v první. Poprvé jsem byl na trase krosu s s vodou v brodech téměř do pasu. Poprvé jsem v jednom dni stál 2x na startovní čáře a 2x na stupních vítězů. Trička pro závod se letos mimořádně vyvedla a sama Aďa je označila za boží až epická. Celý den trička pestře zdobila účastníky, hrála pestrými barvami kolem nás a sám jej s pýchou nosím ještě nyní a budu jistě ještě dlouho až do roztrháni.20160611-100102-©MartinSmija-#023

Jak jsem uvedl v úvodu, bylo moje plánované tempo tréninkové s plánem doběhnout pod dvě hodiny. Startuje se do mírného stoupání, následuje asi km asfaltu po silnici. Čelo závodu v počtu asi 5 rychlíků v čele s Karlem a Jirkou mi okamžitě zmizelo z dohledu a také zůstalo zakryto zády druhé skupinky 7 běžců na jejímž chvostu jsem se pohyboval. Vypadalo to chvíli na pěkný pocit běžet tak ve skupince ale tušil jsem že vše se roztrhá. Jakmile se cesta stočila zpět k vesnici a začala mírně klesat už byla skupinka roztrhaná. Hodinky zavibrovali první mezičas 4:09 pak druhý 3:49 Ku...va neběžíme nějak rychle? Zpomaluji si na svých poklidných 4:30 a nechávám se předbíhat. Na začátku Sychrova první občervení. Loknu si za běhu vody a málem se utopím na té pomyslné lžíci vody. Chvíli váhám jestli si zbytek vylít na hlavu ale nakonec kelímek odevzdávám chlapci o kus dál přímo do odpadkového pytle. následující proběhnutí nádvořím zámku je nevšední a krásné. Kašna, brána, malé nádvoří, slalom mezi svatebčany. Trochu mám strach z jejich rozverného rozptýlení slavnostní událostí a tak raději zpomaluji. Trasa pokračuje do parku a alejí směřuje k zadní bráně a dále mezi řadou památných stromů. Kousek kolem rychlostní silnice mi připomene že se mi tu posledně dobře běželo. Jde to i nyní. Cesta se začíná svažovat. Další rychlí borci za mnou nabírají rychlost lepší než je ta moje a ukazují mi záda. Na asfaltu namalovaný půllitr, pozvání od Dušana do místního svatostánku. Zdá se ale že mají ještě zavřeno, ale nelituji, tolik času zase nemám. Rovinka se kroutí dál po silnici mezi stromy. Těším se na prudké stoupání někde okolo 6km. Teď je čas nasadit chůzi s Gallowaiem.
 20160611-115439-©ZdenekMikula-#362
Před vrcholem kopce mě zdraví Dušas a vypadá jako by mu kopec nedělal vůbec žádné potíže. Na vrcholku do sebe hodí pohárek s pivem a až mi mizí v krásném trailovém seběhu zpět k toku Mohelky. Začínám mít trošku krizičku i druhý kopeček jdu. Lávka, asfaltová cesta a zapomínám odbočit. Uběhnu možná stovku metrů než v duchu děkuji volání za mnou ať se vrátím že jdu špatně. najednou je předemnou asi šestice běžců a za mnou první žena. Klesáme prudce mezi kameny a kořeny. Šetřím se a někdo další mě předbíhá. Vybíháme na polňačku mezi posekané louky, hladím si dlaní stébla trávy a dostávám novou sílu. Houf přede mnou se přibližuje. Za mostem stojí stolek s občerstvením. Všichni někam spěchají jen já se zastavuji na banán se solí a kolu. Vím co teď přijde. Dlouhý rovný úsek asfaltu, který nenápadně zvolna klesá. Přede mnou v pravidelných rozestupech asi po 100 metrech na dohled čtyři běžci po levé straně silnice, vpravo cyklista. Znáte to když najednou přijde energie a nohy samy běží jedno jestli jako teď na 15km, padesátém nebo stovce. U mě to je pocit a vzpomínka na cyklistické roky. Nohy točí 192 za minutu a postavy přede mnou se blíží opravu jako bych je dojížděl na kole. První, druhá, třetí… vím že ten pocit nevydrží věčně ale do další občerstvovačky si jej pěstuji. Znovu přebíháme Mohelku, lávka je zde trochu nahnutá a musí se běžet po hraně, trochu adrenalin i na půlmaratonu, tak to má být. Následuje krásný úsek podél řeky loukou, malý kousek po asfaltu a už je tu Trávničák. Jdu, jdu, kousek popoběhnu a zase jdu. Dobíhá mě starší kolega, slušně mu to do koupce kluše. Chváli moje tempo na rovině já zase jeho do kopce. Společně vybíháme na vrchol kopce, směju se na fotící Lůcu, statek s občerstvením se mi moc líbí. Dám ještě trochu piva a znovu doháním svého o sedm let staršího soka v kagorii. Jde to jde až na 20 km a tam najednou zvadnu. Ještě šlapu pomyslné bláto pod nohama i když jsme na asfaltu u včelího úlu. Vlastně tak to má být. Do cíle sprintovat to znamená jen že jste během závodu nevydali vše co ve vás je. Tedy s radostí a úsměvem (pokud není vidět je jistě uvnitř) “spěchám” do cíle. Jsem 25. a jak později zjišťuji 2. v kategorii, ale ten první si vítězství plně zasloužil.20160611-150105-©MartinSmija-#1286
Vlatibořice jsou prostě jen jedny a stojí za to je běžet. Ten den jsem dal ještě 800m lidového běhu pro domov Tereza a taky ten pekný kros na 8km s hlubokými brody ale o tom již někde jinde nebo osobně.
Díky Dušane, Lůco a vůbec všichni kdo jste Okolo Vlasti zase tak skvěle připravili.

2 komentáře:

  1. Parádní, tolikrát poprvé, to je super. Kdo umí, ten umí, to se musí uznat. Velká gratulace. Zní to jako super trojkombinace, třeba ji jednou také zkusím.
    Ať to běhá, jen tak dál!
    Mm

    OdpovědětVymazat
  2. Sakrys! To jsi jeste mel po ceste plavat a mezi zavody jet na kole:) a mohl jsi byt v knize rekordu! Tak priste!:)
    Zni to vylozene impozantne. Pro me v treningovem tempu 3:49 zni jako naproste sci-fi:). At se dari! 12:)

    OdpovědětVymazat